Jdi na obsah Jdi na menu
 


Životopis Karla Wittgensteina

  

Mládí Karla Wittgensteina

325px-karl_wittgenstein_siblings.jpgJiž v roce 1851 se rodina stěhuje do Rakouska a otec tam pronajímá statek ve Wösendorfu u Vídně, zde setrvají až do roku 1859. Otec je v Rakousku označovaný za průmyslníka a ekonoma. Karl má osm sester a některé byly prý velmi krásné, jak poznamenal Karlův pozdější ochránce a přítel Karl Kuppelweiser. Roku 1859 se rodina opět stěhuje, tentokrát do Vídně a Karl nastupuje na gymnázium. A také porpvé utíká z domova. Má namířeno do Klosterneurburgu. Podle učitelů byl Karl vůbec nestálý, těkavý a líný. V roce 1864 je vyloučený z gymnázia na tzv. concilium abeundi, dobrovolný odchod. Dostuduje soukromě v roce 1865 a sám poznamená, že „prošel“... V témže roce utíká z domova podruhé a s sebou má jen pas, housle a dvě stě zlatých z věna jeho sestry Anny, která mu je půjčila. V New Yorku střídá zaměstnání jedno za druhým: je číšníkem, také houslistou v kabaretu, na nějakou dobu se stává dokonce kormidelníkem. Je učitelem němčiny, matematiky, učitelem na violu. Nevadí mu, že látku, kterou učí, se sám musí nejdříve naučit; večer před tím.

Karl již tehdy prokázal troufalost, s níž se nejednou později pouštěl do života a obchodů.

Pak následují dopisy domů, přímluva sestry Anny a návrat v roce 1867 a na podzim zápis na vysokou technickou školu. Pracuje u otce jak ekonom, ale ne dlouho. Techniku nedostuduje a v letech 1868-69 následují další zaměstnání: kreslič u lokomotivky Siegel, poté asistent v železárnách a zaměstnanec loděnic v Terstu Adriatini Navale. Nikde není spokojený, spokojeni nejsou ani jeho zaměstnavatelé a jeho přítel Kuppelveiser o mladém Wittgensteinovi napíše: „těkavý, nestálý s malou výkonností“. Na přelomu let 1870 a 1871 má ale zase nové místo: odborník na stavbu turbín (později přiznává, že tomu vůbec nerozuměl). Střídá další místa.  

 

Teplické intermezzo

 

  V roce 1872 se stává kresličem v nové ocelárně v Ternitzu, kde se projektuje nový hutní závod v Teplicích a Wittgestein nabírá vítr do plachet a začíná brát práci vážně.

   Na přímluvu Paula Kuppelweisera, jehož bratr Karel, doktor obojího práva, si vzal Wittgesteinovu sestru, je v roce 1873 jmenovám provozním inženýrem. Pro svoje schopnosti se záhy stává vedoucím údržby a pak dokonce vedoucím celé slévárny. Možná že určité „pojištění“ však muselo být: Wittgensteinova matka zakoupila akcie teplické válcovny a bessemerovny za deset tisíc zlatých! Byl to penězi zajištěný postup v kariéře Karla Wittgensteina? Možná... To už se dnes s určitostí nedozvíme. Pro náš příběh to však nemá veliký význam...

   Wittgenstein dostává měsíční plat dvanáct tišíc zlatých, může se tedy oženit. 14. února 1874 pojme za manželku Leopoldinou Kalmusovou, dceru z poměrně bohaté rodiny z Dubí (tehdy Eichnwald) u Teplic. Wittgenstein je zřejmě pro své úspěchy, schopnosti a kontakty trnem v oku některým lidem, zabývajích se obchodem a podnikáním. Než aby překážel a než se vyřeší spory, raději se „uklidí“ sám do Vídně. Přečká tam tam jako obchodním zástupcem teplické válcovny. Rozhodně to nebyl špatný nápad. Z obchodního zástupce se stává členem správní rady a do Teplic se vrací (1876) jako člen ředitelské rady a na starosti má komerční činnost. Teplické hutě se stávají majetkem hutního a těžařského kolosu Vítkovice a  Paul Kuppelwieser tam odjíždí (1877) jako novopečený ředitel a doporučuje Karla Wittgensteina jako svého nástupce. Karl Wittgenstein se ve svých třiceti letech stává ředitelem teplické válcovny a bessemerovny, kam před pár lety přišel jako obyčejný kreslič!

 

 

Příběh ruských kolejí

V roce rusko-turecké války, v roce 1878, umíněně trvá ruský rada Poljakov na položení širokých ruských kolejí. Chce je co nejdříve... Je mu doporučen Karl Wittgenstein, který ho záhy přesvědčí, že železniční koleje evropských rozměrů jsou lepší; ctihodný rada tím ušetří... Wittgenstein má koleje na skladě, i když pro rakušany. To už ale zařizuje Wittgensteinův kolega Wolfrum a vyřizuje opožděnou dodávku kolejí bez penále! Wittgenstein zatím objíždí železniční stanice a dává výpravčím provizi za hladký průjezd. Čeká na telefon ruského rady Poljaka, že je dodávka splněna. Je. Teplické železárny si tímto podnikatelským tahem přišly na veliké peníze a Wittgenstien získal prestiž a respekt v obchodním světě. 

 

 

 

 Wittgensteinovo vítězství

  V roce 1879 dochází k zásadnímu zlomu ve výrobě oceli. Dosavadní pudlování (bessemerování) bylo nahrazeno modernějším odfosfořením (thomasováním), podle svého vynálezce Thomase. O získání patentu žádá i Pražská železářská společnost, ale první tavba se jí hrubě nepovede. Mezi tím získávají patentní práva dortmundské ocelárny a ty se stávají na nějakou dobu mekkou světové ocelařiny. České, respektive rakouské, hutní společnosti pracují na získání evropského prvenství, ale často vinou pomalosti, váhání a konzervativnímu způsobu myšlení k tomu nedochází. Česká montánní se probudí pozdě a Thomasův patent nezíská. A to přesto, že společnost zakoupí za čtyři miliony zlatých význačný francouzský průmyslník Eugen Bontoux.

   Všechny tyto pohyby zpovzdálí sleduje Karl Wittgenstein a rozvíjí plány. Má vše dobře zmapováno a ví, že Česká montánní a Pražská železářská společnost vlastní rudné doly kousek od Prahy. Inženýr Dušánek z České montánní společnosti však také počítá; moc dobře ví, že pokud by Česká montanní získala od Thomase patent, rázem by se stala velkou konkurencí pro Pražskou železářskou společnost a zasadila by teplickým železárnám smrtelnou ránu. Inženýr Dušánek  má ale ruce svázané od svých konzervativních nadřízených a nemá takové kompetence, jaké jsou v takových chvílích zapotřebí. Navíc žije v omylu, že Wittgenstein chce s patenten jen kšeftovat. Před Massanetzem sice stojí jako první, netuší však, že má Wittgenstein u Massanetze lhůtu, kterou si vymohl, že když nebude zaplaceno do 31. prosince, licenci získává Wittgenstein. Dušánkovo vědomí o vlastním vítězství posílí ještě fakt, že Wittgenstein z Dortmundu odjíždí. Jako zkušený praktik, jemuž však chybí chybí ona spontánnost, která je k podnikatelskému duchu tolik potřebná, licituje s Massanetzem o ceně za patent.

Karl ale neodjíždí zpátky domů, nýbrž do lipského bankovního domu, aby získal úvěr na patent. A v poslední den oné lhůty pozívá Massanetze do vinárny na večeři. Duchaplný a zábavný Wittgenstein odchází z vinárny s Thomasovým patentem v kapse! Píše se nový rok 1880...

 

Směr Kladno

Tímto krokem získal Wittgenstein náskok před konkurencí, kam patřila Česká montánní a Pražská železářská společnost. Ta vlastnila Vojtěšskou huť v Kladně. Nejprve získal Českou montánní, jejíž akci rychle klesaly a tak nebylo i pro finančně poměrně vysátého Wittgensteina těžké je skoupit. Navíc byl vlastníkem patentu na v té době nejmodernější metodu výroby oceli. V roce 1886 dostává od Pražské železářské společnosti nabídku, aby jí řediteloval. Stává se centrálním ředitelem... Má však dvě podmínky: že společnost koupí jeho Teplické železárny a do správní rady jmenuje jeho obchodní přátele. Obě podmínky mu byly splněny, už mu nic nebránilo, aby se mohl soustředit na rozvoj toho, co pokládal za nejcennější - kladenské hutě. První, co udělal, zrušil koksovny (špatná koksovatelnost kladenského uhlí) a začal dovážet kvalitnější uhlí z ostravských dolů. Dále uzavřel mostárnu a strojní dílny a soustředil se jen na výrobu válcovaného zboží. Podle toho se následně stavěly další provozy. Vybudoval nové moderní pece skotské konstrukce a nové válcovací tratě. Zisky závratně stoupají, proto si může dovolit založit Rudolfovu huť u Teplic a koupit závody v sank Ägydu a Futrhofu.

18. května roku 1889 zakládá (kelímkové) ocelárny Poldi...

Poldi

Volba Kladna nebyla v žádném případě zcela náhodná. Wittgenstein si byl vědom, co město a jeho okolí nabízí. Jednak kvalifikované a schopné pracovníky, rozvinutou a dobrou železnici, perspektivní doly, ze zavedených válcoven použitelný čistý odpad, zařízené laboratoře a v neposlední řadě také rozvinutou a fungující administrativu. Zároveň viděl jednu z mezer na trhu; vůbec se zde nevyráběly kvalitní nástrojová ocel na jemnou mechaniku, jako byly kosy nebo pilníky. Pro začátek byly pro neznámou výrobu důležitými odběrateli již  zmiňované závody v Sank Agydu a Furthofu. Tyto závody dodaly Poldině huti také kvalifikované pracovníky, např. kováře.

První rok řídil huť Wittgenstein sám, pak ho vystřídali jeho manažeři. Roku 1893 byla patentována ochranná známka s profilem ženské hlavy a pěticípou hvězdou, která symbolizovala vývoz oceli do pěti světadílů. Tentýž rok dostaly výrobyk z Poldiny hutě prestižní cenu na světové výstavě v americkém Chicagu. Ze zemědělsko-průmyslového městečka se za několik let stalo velké průmyslové centrum.

 

Podnikatelským stratégem až do konce

V roce 1897 kupuje Alpskou montánní společnost. Byla to už tehdy zastaralá technická rarita, která neprosperovala. Udělal svůj poslední obchod a odešel na odpočinek. Domovem se mu stala, pokud necestoval po světě, lovecká chata v Hochreitu. Život mu čím dál více stěžovala postupující plicní choroba. Přesto se dál zajímal o chod světa a jeho hospodářství. Byl velmi prozíravý, když veškeré akcie kladenských oceláren prodal a peníze převedl na americký Carnegieho ocelářský koncern. Za několik let se rakousko-uherská monarchoe rozpadla. 

Roku 1913 umírá a hlavním dědicem se stává jeho syn Ludwig, dodnes uznávaný filozof, jeden z největších ve dvacátém století. ten se ale podnikání nehodlal věnovat a jmění se proto vzdal ve prospěch sourozenců.

 

 

 

 

 

 

 František Baďura.

 

Obrázek z webu: http://en.wikipedia.org/wiki/Karl_Wittgenstein

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA